KOHO CHRÁNÍ NAŠE ZÁKONY?
Zkuste se dát do řeči s náhodně vybraným kolemjdoucím na téma podvodníci a můžete si být jisti, že buďto přímo on sám, nebo jeho nejbližší, nebo aspoň někdo z jeho známých, měl už s největší pravděpodobností možnost okusit na vlastní kůži co je to stát se obětí podvodného jednání některé z mnoha firem v ČR, které založily svůj byznys na okrádání občanů.
Jako přesedkyně o.s.Společná obrana se s obětmi podvodníků bohužel setkávám dnes a denně a množství smutných příběhů s nimiž se mi oklamaní a okradení lidé svěřují by již vydalo na mnohaset stránkovou knihu.
Lidé jsou různí a různě reagují na stress, někteří citlivější jedinci tak prožívají jako oběti podvodu psychické problémy různé intenzity. Často to bývá plačtivost, panický strach, nespavost, zmatenost a neschopnost racionálně vyhodnotit situaci. Jedná se o tak zv. posttraumatický syndrom srovnatelný kupříkladu s pocity, jaké prožívají lidé po povodních, loupežném přepadení, nebo znásilnění. Nejhorší dopad na psychiku člověka mívá ovšem samotné uvědomění si skutečnosti, že někomu naletěl s následnými pocity méněcennosti a sebeobviňování. Lidé si tak sami sobě vyčítají, že toho šmejda, který je napálil vůbec vpustili do domu, vyčítají si, že nebyli ostražitější, že si nepřečetli smlouvu, že zkrátka uvěřili sladkým slovům podvodníka. Mnoho z těchto lidí tak končí u lékaře a „na práškách“.
Po nějakém čase pokud se dotyčný jedinec vzchopí (často se totiž nevzchopí a radějí oželí ztrátu peněz, jen aby měl od podvodníků pokoj) a začne snažit o nastolení spravedlnosti, narazí na nespočet jen velmi obtížně překonatelných překážek v podobě nejen špatně nastavených zákonů. Respektive v podobě zákonů, které leckdy vysloveně nahrávají do karet podvodníkům, či podvodníky přímo chrání a hájí! Ale, co je mnohem horší, narazí na zástupce státních orgánů (jako jsou Soudci, státní zástupci, policie), od kterých lidé očekávají pomocnou ruku a ochranu před podvodníky a dočkají se často jen pohrdání. Naštěstí to není pravidlem a měli jsme možnost setkat se i s mnoha „osvícenými“ soudci, či vyšetřovateli, kteří nezastávají názor, že za blbost se platí. A snaží se poškozené občany v mezích svých kompetencí skutečně chránit a pomáhat jim. Takových Lidí s velkým L. Je ovšem bohužel v těchto kruzích stále jen mizivá menšina.
Abychom se ovšem dostali z obecné roviny našich nářků. Zkusíme předvést všechna úskalí spojená s vymahatelností práva na příkladu důvěřivého občana, kterému byla podvodníkem pomocí praktik sociálního inženýrství (česky oblbování) podsunuta k podpisu nějaká nevýhodná smlouva formulářového typu, vytištěná zcela záměrně písmem na hranici čitelnosti. Je lhostejno, zda se jednalo o realitní kancelář, úvěrovou společnost, podomního prodejce, či šmejda z předváděcích akcí.
1. Překážka - §57 Obč.zákoníku
Pokud takový člověk zjistí, že naletěl podvodníkovi ještě ve lhůtě do 14ti dnů, pak má teoreticky možnost sepsat odstoupení od smlouvy podle §57 Obč.zák. a odeslat je doporučeným dopisem na adresu uvedenou ve smlouvě. Ani tento krok ovšem nemusí být zárukou toho, že člověk vyvázne ze spárů podvodníků se zdravou kůží, neboť §57 nově obsahuje dovětek že takové odstoupení od smlouvy:... neplatí ohledně smluv o opravě nebo údržbě provedené v místě určeném spotřebitelem na jeho žádost, pokud dodavatel neprovedl jinou než vyžádanou opravu nebo údržbu nebo nedodal jiné zboží než nutné k provedení opravy nebo údržby.
Podvodné firmy tak hbitě začlenily do svých smluv, že smlouva o nákupu předraženého nádobí je zároveň smlouvou o opravě tohoto nádobí a občan od takové smlouvy již odstoupit nemůže.
Dále:
Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření;
Z toho vyplývá, že pokud byla smlouva uzavřená v prostorách obvyklých k podnikání dodavatele, od takové smlouvy odstoupit nelze. Čehož opět podvodníci využívají vkládáním dovětku ve smlouvě, že smlouva byla uzavřená v prostorách obvyklých k podnikání, ačkoli to vůbec nemusí odpovídat skutečnosti. Eventuelně bývají důvěřiví důchodci do takových prostor podvodníky ochotně dopraveni a z takto podepsané smlouvy již není úniku.
Zákon o „šmejdech“ tak jak se o něm v současné době jedná, lze tím pádem považovat za hrubě nedostatečný a nepochopitelnou a absurdní se mi jeví zejména skutečnost, proč by měla být každá jednotlivá podvodná společnost ošetřena samostatným zákonem?
2.Překážka - Rozhodčí smlouva (doložka)
Kromě nemožnosti odstoupení od smlouvy, bývá velmi častou pastí na důvěřivého občana to, že součástí smlouvy je Rozhodčí doložka. Naše sdružení v minulých letech vyvíjelo nemalé tlaky na legislativce s požadavkem zákazu rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. (Což bylo koneckonců i posledním přáním zesnulého Obudsmana Otakara Motejla, které přednesl parlamentu již v únoru 2010!) S tímto požadavkem jsme sice neprorazili přes tehdejšího Ministra spravedlnosti Pospíšila a nakonec došlo ke kompromisní úpravě zákona tak, že Rozhodčí doložka musí být nyní předkládána jako zvláštní dokument.
Tuto úpravu ovšem považuji i nadále za hrubě nedostatečnou. Neboť když už se podvodníkovi podaří jednou přesvědčit důvěřivého občana k podpisu nevýhodné smlouvy, pak přesvědčit takového člověka k podpisu Rozhodčí doložky na samostatném listě papíru není již pro šmejda velkou překážkou.
Navíc je nastolena takto poměrně absurdní situace, když jsou lidé ze všech stran v médiích nabádáni, aby rozhodčí smlouvy nepodepisovali a zároveň nic nebrání tomu, aby takové smlouvy byly předkládány. Situaci lze přirovnat k tomu, jako kdyby Vláda rozhodla, že v ulicích se smějí volně pohybovat lidožravé šelmy s tím, že bezpečnost občanů by byla zajištěna cedulemi pozor tygr!
Tygr převlečený za soukromého rozhodce může být zároveň neméně nebezpečný, než tygr skutečný, neboť byznys těchto soukromých podnikatelů bývá často založen právě na legalizaci uměle vygenerovaných neoprávněných pohledávek pro podvodnou společnost se kterou takový rozhodce úzce spolupracuje a rozhoduje tak na 100% v její prospěch. Tandem podvodník-rozhodce-soukromý exekutor je tak schopen obohacovat se na úkor tisíců nešťastníků lapených cíleně do sítí nevýhodné smlouvy.
3.Překážka – Naléhavost právního zájmu v Určovacích žalobách
Dejme tomu, že tedy člověk podepsal nevýhodnou a nevyváženou smlouvu a podvodná firma začne od něho pomocí výhružných dopisů neoprávněně vymáhat peníze. Pokud tedy takový člověk není ještě docela zlomen a zůstala mu v srdci trocha odvahy a spravedlivého hněvu, rozhodne se tedy aktivně bránit a to Žalobou na určení neplatnosti smlouvy. Na Internetu totiž ani pro právního laika není problém dohledat nespočet paragrafů, podle kterých by mělo být hračkou takovou smlouvu zneplatnit:
Zákon č.634/1992 Sb. O ochraně spotřebitele
§5 Klamavé obchodní praktiky
e)Právní úkon je neplatný, není-li dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal, jde-li o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a podnikatel v obchodní praktice uvádí, že je vázán kodexem.
Zákon č.634/1992 o ochraně spotřebitele příloha č. 1
§5 (1) Obchodní praktika je klamavá,
a) je-li při ní užit nepravdivý údaj,
b) je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit,
c) opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem,
Zákona č.634/1992 o ochraně spotřebitele
§4(1) Obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.
§49a)Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.
Občanský zákoník
§39Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům.
Občanský zákoník § 56: Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
Občanský zákoník §43
Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.
Občanský zákoník § 55 (1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.(3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější
Občanský zákoník § 56: Nepřípustná jsou zejména ujednání, která:c). stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, sjednané v době uzavření smlouvy, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v
době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k podstatnému zvýšení ceny zboží či služeb v době jejich splnění oproti ceně) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly,
Poškozený naštvaný občan si tedy posílen takovým zjištěním najme advokáta a vyrazí do boje. Často ovšem ani advokát nemusí vědět, jak obrovskou překážkou v takovémto boji může být zdánlivě naprosto jasná věc a to Důkaz naléhavosti právního zájmu na dané žalobě.
Podle Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 2521/2008 sice
Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má tak povahu preventivní, jejímž účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti podle § 80 písm. b) o. s. ř.; prevence již pozbývá smyslu a přiléhavou se stává reparace v podobě odstranění následků porušení práva, pročež žalobce právní zájem na určení právního vztahu nebo práva již mít nemůže.
A stejně tak i v Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.1997 Sp.Zn.Cdon 1338/96 vycházel soud z názoru, že určovací žaloba podle§80 písm c)o.s.ř. Je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků, přičemž tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu.
Dle Judikátů Nejvyššího soudu, by tedy měla být situace naprosto jasná a výsledek soudního jednání by měl být zaručen.
Opak je ovšem pravdou! I přes takto znějící Judikáty, rozhodují obecné soudy v 99% ve prospěch podvodníků a žaloby na určení neplatnosti nevyvážené smlouvy bývají zamítány pro nedostatek důvodu naléhavosti právního zájmu, bez dalšího zkoumání zda předmět sporu je či není vyváženou smlouvou.
Takovéto zcela evidentně nespravedlivé rozsudky pak dovedou vzít vítr z plachet i těm nejbojovnějším poškozeným občanům. Nehledě na to, že zamítnutí žaloby znamená pro poškozeného úhradu nejen svých soudních výloh, ale i soudních výloh protistrany, což může v důsledku znamenat desetitisíce korun vyhozených oknem.
A podvodníci se radují a jedou dál!!!!
4.Překážka - Bezzubost a nepoužitelnost institutu Hromadné žaloby
Dalším obranným mechanizmem, do kterého lidé často vkládají své naděje je Hromadná žaloba. Vzhledem k tomu, že působnost podvodných firem bývá většinou prováděna systematicky, počet poškozených tak často čítá stovky i tisíce lidí. Zisky z bezdůvodného obohacení podvodných firem se tak dají počítat ve stamilionech korun!
V dnešní době internetu, ovšem pro lidi není tak velkým problémem, vyhledat stejně poškozené spoluobčany a sjednotit se ke společnému postupu. Jedním z prvních tak většinou zazní nápad podat Hromadnou žalobu.
Bohužel zatím nevíme ani o jediném rozsudku, kdy byHromadná žaloba cokoli vyřešila. Důvodů je hned několik. Jednak institut Hromadné žaloby v naší zemi nelze použít k tomu, aby poškození lidé hromadně mohli požadovat od podvodníků odškodnění, tak jako je tomu kupříkladu v USA. U nás lze totiž uplatnit jako Hromadnou žalobu pouze druh žaloby O zdržení se protiprávního jednání. Takovou žalobou pak mohou lidé, kteří před tím museli založit občanské sdružení (neboť pouze občanská sdružení jsou oprávněna takové žaloby uplatňovat), žádat soud, aby nařídil podvodné společnosti zdržet se přesně vymezeného způsobu jednání. Vymezit ovšem tento způsob jednání v petitu žaloby, je tvrdým oříškem i pro ostříleného právníka. Soudy totiž evidentně sami nevědi, co by takový petit měl obsahovat. Takovéto žaloby se pak mohou vléci léta (tak jako v případě naší žaloby proti společnosti PROLUX, kterou jsme podali již v září 2010 a doposud se ještě nezačalo řádně jednat!) Firmy tak mohou mít dost času, aby v mezidobí mohli zakládat nové společnosti a převádět na ně svůj majetek a pak nerušeně podvádět pod jiným názvem (tak jako se nm PROLUX přeměnil hned na 2 firmy Drago Malvagio a Reality Int.).
Ještě méně použitelným je pak institut Hromadné žaloby u firem, jako kupříkladu úvěrová společnost CPE, která od lidí vybírá zálohy na slíbený úvěr řádově 5 -15 tisíc korun a následně nikdy nikomu nic nepůjčí. Kdyby bylo v tomto případě možné použít Hromadnou žalobu na plnění, ušetřili by nejen poškození za právní zastoupení, ale ulehčilo by se i justici, neboť by uzákoněním Hromadné žaloby na plnění odpadly desítky až stovky identických soudních jednání.
5. Překážka – Státní zástupci a policie nekonají svoji povinnost a vyšetřování podvodníků pouze přestírají.
Jak jinak si lze vysvětlit, že konkrétně v případě vyšetřování cca 600 trestních oznámení podaných na společnost PROLUX, bylo šetření opakovaně odloženo s tím, že skutková podstata trestného činu podvod nebyla naplněna, když klienty nikdo nenutil k podpisu násilím. Takovéto odůvodnění ze strany právníků snad ani nelze nijak komentovat. Absurdnost tohoto výroku je na první pohled patrná i pro naprostého laika. Podvodníci z PROLUXU tak vesele podnikají dále a to i navzdory tomu, že ČOI udělila této společnosti rekordní pokutu 5 milionů korun za nekalé obchodní praktiky. Ani tato pokuta ač nabyla právní moci v září 2012 nebyla doposud vymožena! A podvodníci běhají po svobodě a vesele „podnikají“ dále!
6. Překážka – Nemožnost odvolání u Soudu v případě rozhodování o bagatelní částce
Že jsou Advokátní služby pro obyčejného smrtelníka opravdu jen těžko dostupné je všeobecně známo. Méně známo ovšem je, že některé podvodné společnosti využívají právě této skutečnosti a obírají lidi sice nikoli o statisíce, jako je tomu v případě PROLUXU, ale obohacují se bezdůvodně jen o menší částky. Většinou do 5 000,-Kč. Pochopitelně, že aby si i tyto hyeny přišly na své, mají o to širší záběr co se týče počtu obětí. Stačí jim v podstatě „jen když kape“. Kape jim zato soustavně, neboť když žalují o takto nízké částky občany u soudu, jedná se o tzv. bagatelní částky a soudy, aby měly zřejmě „případ z krku“, soudí tak na 99% ve prospěch podvodníků a to bez možnosti odvolání!. Zářným příkladem jsou kupříkladu firmy Bezreklamky a Sousedské služby. Tyto firmy tak jdou zcela „na jistotu“ a jejich bezdůvodné obohacení takto „po kapkách“ dosahuje rovněž stamilionových částek. Lidé pak, když se dozvídají z internetu o prohraných sporech, tak raději vymáhané peníze šmejdům rovnou zaplatí bez boje, neboť honoráře právníků většinou navíc přesahují souzenou částku. A s tímto souvisí přímo i další překážka.
7. Překážka-nemožnost předání zastoupení obecnému zmocněnci
Ve snaze pomoci lidem, kteří nedosáhnou na drahé právníky, jsem se rozhodla poskytovat zdarma obětem podvodníků alespoň základní právní občanskou výpomoc. Když jsem ovšem stanula před soudem jako obecný zmocněnec jednoho nemajetného invalidního důchodce proti společnosti Sousedské služby, bylo mi soudcem naznačeno, že pokud nepřistoupím na dohodu, mohu se dočkat trestního oznámení za údajné provozování pokoutné advokacie.
Když už jsem ve stejné věci jiného poškozeného u jiného soudu zastupovala (a vyhrála), každé další takové zastoupení lze kvalifikovat jako trestný čin!
Lidem je tedy odebrána možnost výběru, kým budou jejich zájmy hájeny a jsou nuceni buďto se obrátit na drahého advokáta, nebo z finančních důvodů svůj boj vzdát a šmejdovi jeho lup věnovat! Našemu sdružení je tak zároveň ze zákona odebrána možnost účinně a bezúplateně poškozeným lidem pomáhat!
Podobných překážek kladených vymahatelnosti práva pro obyčejné lidi je bohužel ještě mnohem více. Vybrala jsem prozatím ty nejpalčivější příklady a budu doufat, že si našeho volání o pomoc všimne někdo kompetentní, komu byly dány pravomoce tento neutěšený stav práv spotřebitelů změnit.
Světlana Glaserová předsedkyně o.s.Společná obrana