Koho chrání Nejvyšší soud?
Tento pátek dorazilo dlouho očekávané rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým nám zástupci nejvyšš justiční moci dali jasně najevo, čí zájmy jsou jim přednější. Níže si můžete přečíst Usnesení i otevřený dopis, který jsme odeslali paní předsedkyni senátu NS JUDr.I.Brožové
Adresát: V Seči 23.2.2014
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně Nejvyššího soudu ČR
Burešova 571/20
657 37 Brno
Vážená paní doktorko,
možná si ještě vzpomenete, na naši loňskou korespondenci, týkající se sjednocení judikatury ve věci naléhavosti právního zájmu v určovacích žalobách. Na základě Vašeho doporučení jsme jako sdružení před rokem dvě taková dovolání u NS uplatnili. Nyní jsme se konečně v jedné z těchto kauz, (Sp.Zn. 33 Cdo 3877/2013-107) dočkali rozhodnutí NS.
K našemu obrovskému zklamání, však senát složený z předsedkyně JUDr.Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr.Pavla Krbka a JUDr.Blanky Moudré rozhodl tak, že naše dovolání se zamítá.
Já sama sice nemám právní vzdělání, nicméně takovéto rozhodnutí považuji z hlediska ochrany spotřebitelů za naprosto neetické a brutální. Pokud NS skutečně ustálí judikaturu v tom smyslu, že občan nemá v podstatě úniku ze smlouvy uzavřené za nevýhodných podmínek (nejedná se ovšem pouze o společnost PROLUX, kterého se naše odvolání týkají, ale i o obrovské množství jiných podnikatelských subjektů, které založili svoji živnost na podvodu, jako kupříkladu již všeobecně známí „šmejdi“ z předváděcích akcí pro seniory), pak se z mého laického pohledu jedná jednoznačně o
porušení Listiny práv a svobod a to konkrétně práva na spravedlivý proces.
Odejmutím možnosti uplatňovat žaloby na určení neplatnosti nevýhodné smlouvy, se tisíce lidí dostávají do situace, kdy jsou nuceni pouze nečinně čekat zda, kdy a zda vůbec budou ze strany podvodné firmy žalováni žalobou (či rozhodčí žalobou) na plnění a teprve tehdy budou mít možnost se bránit v ponižující roli žalovaného, zcela vystaveni procesní libovůli vysoce kvalifikovaných podvodníků a intenzivnímu využívání nejednotné rozhodovací praxe obecných soudů. Jistě si dovedete představit, jak se takovéto čekání může podepsat (a podepisuje) na zdraví občanů, kteří ať již z vlastní neopatrnosti, či pod rafinovaně vedeným nátlakem mistra švindlu, nějakou pro ně nevýhodnou smlouvu podepsali. Tito lidé jsou zároveň nuceni udržovat si (minimálně po dobu vypršení promlčecí lhůty) často nemalé finanční prostředky pro případ, že by je dotyčný podvodník skutečně zažaloval či jiným exekučně vykonatelným způsobem je připravil o majetek. Pro mnoho lidí, je ovšem takovýto „Damoklův meč“ visící nad jejich hlavou neúnosný a tak raději podvodníkům požadovanou částku zaplatí, jen aby už měli klid. A na toto právě podvodníci spoléhají a vyvíjejí často silný psychologický nátlak, používají výhrůžek a zastrašování kupříkladu tím, že když člověk nezaplatí, tak požadovaná částka mnohonásobně vzroste, ale zejména tím, že i když člověk proti nim nakonec řízení po průchodu celou soustavou obecných soudů vyhraje, tak si stejně ponese sám veškeré – a to nemalé – náklady řízení, protože dotyční podvodníci mezitím „přesednou do jiné prázdné firemní skořápky“, které svou pohledávku přes několik subjektů přeprodají a vše začíná nanovo (což se v současné době děje právě v případě firmy PROLUX).
Tito „podnikatelé“ sami jsou si zároveň velmi dobře vědomi toho, že by jejich případná žaloba před soudem neobstála a spoléhají na to, že jim člověk raději zaplatí, než aby platil drahým advokátům za ohlídání všech procesních pastí, do kterých jej vysoce kvalifikovaní podvodníci mohou dostat. V divokých devadesátých letech se tomuto principu říkalo „výpalné“ neboli „racketeering“.
Slyšela jsem od několika právníků i argument, že kdyby se dala určovacím žalobám větší volnost, byly by soudy takovými žalobami zavaleny. Podle mého názoru ovšem toto není ten správný argument, když jsou soudy ze všeho nejvíce v současné době zavaleny právě neoprávněnými (často bagatelními) pohledávkami podvodníků (jako kupříkladu společnost Bezreklamky, která žalovala své klienty v desetitisících případů!).
Omlouvám se za obsáhlost mého dopisu, ale v odůvodnění Usnesení, kterým bylo naše dovolání zamítnuto, mě stále něco „nehraje“. Snad je to opravdu tím, že jak jsem již předeslala – nedisponuji právním vzděláním. Nicméně ačkoli jsem si odůvodnění opakovaně přečetla, stále mi nejde do hlavy, že v jednom a tom samém odstavci je psáno, že podle ustanovení 80 písm.c/o.s.ř. určovací žaloba je preventivního charakterua a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků, přičemž tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu.
a o pár řádek níže čtu větu: Výše uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou plně aplikovatelná na případ v němž odvolací soud správně dovodil, že určovací žaloba nemůže mít preventivní charakter.A já se jako laik táži: Jaký jiný, než preventivní charakter by mohla určovací žaloba mít, když žaloba na plnění má vždy přednost před určovací žalobou a v případě jejího uplatnění se soudy určovací žalobou přestanou zabývat?
Dále se domnívám, že pozornosti NS zřejmě jaksi unikla i skutečnost, že Naléhavý právní zájem je nutno posuzovat v době podání žaloby a nikoli k dnešnímu dni. Především uplynulých 5 let přitom znamenalo razantní změny právního řádu i judikatury právě v záležitostech, které jsou v žalobě nejpodstatnější. Kromě zásadní změny samotného zákona o rozhodčím řízení jde zejména o velmi turbulentní a protichůdný vývoj judikatury týkající se rozhodčích doložek „rozhodců s.r.o.“, který vyvrcholil až v květnu 2011 sjednocujícím judikátem velkého kolegia NS ČR, kdy NS ČR dokonce výslovně derogoval jeden ze svých dřívějších judikátů.
A já si dovoluji trvat na tom, že v době podání žaloby měl žalobce dostatek naléhavého právního zájmu na určení zda je smlouva neplatná či nikoli, neboť jeho právní postavení bylo (především díky nepředvídatelnosti soudního rozhodování) krajně nejisté. Soukromý rozhodce, který podle současné judikatury (z let 2011 a 2013!) neměl pravomoc ve věci rozhodovat, mohl v (dnes již prokázaném úzkém propojení se žalovaným a na základě jeho obchodní zakázky) kdykoli vydat v rozporu se zákonem rozhodčí nález v „řízení“ ve kterém žalobce FAKTICKY nemohl nic účinně namítat (k jeho námitkám nebylo vůbec přihlíženo) a tento rozhodčí nález byl ze zákona automaticky exekučním titulem. Šlo přitom o zcela svévolný akt (paakt) soukromého obchodního subjektu vydávajícího rozhodčí nálezy za účelem zisku (které stát tehdy díky chybné judikatuře v rozporu s Ústavou akceptoval jako konečné) a nikoli o spravedlivý proces.
Výše popsaný stav nelze tedy ani při tom nejformalističtějším pohledu označit za právní jistotu žalobce a je tak plně namístě aplikovat druhou část judikátu NS ČR sp. zn. 23 Cdo 5054/2008, která říká, že: „Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž by vedla jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), nebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva, je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř.“
Vzhledem k tomu, že o našem druhém dovolání ve věci Liliya Khalupek versus PROLUX Consulting Int. s.r.o. projednávané před Městským soudem pod Sp.zn.18Co 6/2013 zatím ještě ze strany NS rozhodnuto nebylo, chtěla jsem Vás na závěr požádat, zda byste (pokud alespoň zčásti sdílíte můj názor), mohla s Vašimi kolegy o dané problematice pohovořit. Popřípadě svolat Velký Senát a vysvětlit kolegům, že pro občany naší země, kteří i bez toho žijí v současné těžké době v neustálém strachu a nejistotě (i díky naprosto zůvěřilým soukromým exekutorům), je otázka možnosti postavit se aktivně podvodníkům velmi velmi zásadní a důležitá!
Děkuji Vám předem za případnou odezvu.
S úctou
Světlana Glaserová
(místopředsedkyně o.s. Společná obrana)